Stavba vnitřního ucha
Vnitřní ucho se nachází uvnitř velice složitého komplexu vzájemně spojených dutin spánkové kosti vytvářejících kostní labyrint. Celý systém je vyplněný perilymfou, což je vodnatá světlá tekutina. V perilymfě se nachází v zavěšeném stavu tenký blanitý labyrint. Je vyplněn endolymfou, která cirkuluje a omývá orgány a receptory vnitřního ucha.
|
Obrázek 1. Stavba vnitřního ucha |
 |
Ve vnitřním uchu jsou oddíly spojené s plněním funkce udržování rovnováhy a s plněním funkce sluchové. K oddílům, které mají za úkol udržovat rovnováhu, patří předsíň (vestibulum) tvořená kulovitým váčkem (sacculus), vejčitým váčkem (utriculus) a třemi polokruhovitými kanálky (ducti semicirculares) srozšířenými ampulami. Orgán sluchu se nachází v hlemýždi (cochlea).
|
Obrázek 2. Stavba vnitřního ucha a receptorů váčku |
 |
V každém ze tří oddílů jsou různé typy citlivých vláskových buněk (crista ampularis) reagující na pohyb endolymfy, na gravitační pole nebo na zvukové vibrace.
|
Polokruhovité kanálky mají v místech ampulárního rozšíření svazky vláskových buněk. Pohyb hlavy je doprovázen odpovídajícím pohybem endolymfy, která ohýbá v různých směrech řasinky, díky čemuž je přijímána informace o pohybech hlavy v jakékoliv prostorové rovině. |
|
Obrázek 3 Zleva: normální otolity Zprava: Otolity u pacienta s Ménièroviou chorobou |
 |
| |
|
Oba váčky jsou zodpovědné za získávání informací o změnách polohy hlavy v gravitačním poli a o lineárních zrychleních. Vlastní citlivé vláskové buňky se nachází v místech nazývaných macula sacculi et macula utriculi. Tato místa jsou pokryta krystaly uhličitanu vápenatého, které jsou známy pod názvem otolity. Při změně polohy hlavy vlivem gravitace dochází k ohýbání pod nimi ležících citlivých vláskových buňek. |
|
Obrázek 4. Hlemýžď vnitřního ucha (elektronický mikroskop) |
 |
| |
Zvuk je vnímán hlemýžděm vnitřního ucha. Chvění přenášené prostřednictvím vnějšího a středního ucha nakonec stimuluje pohyb endolymfy uvnitř vodního kanálku hlemýždě, a tyto pohyby jsou vnímány vláskovými buňkami Cortiho orgánu, které jsou citlivé na změnu tlaku.
Dosud není přesně určeno, jakým způsobem je tento orgán schopen odlišit různé druhy zvuků. Je však známo, že amplituda a kmitočet určitého zvuku se projevuje ve vlastnostech nervových impulsů vycházejících z Cortiho orgánu.
|