Vyšetření sluchu

Vestibulární aparát a sluchové analyzátory jsou těsně spojeny jak anatomicky, tak i funkčně. A právě proto se poruchy rovnováhy kombinují s různými poruchami sluchové funkce.

Existuje celá řada testů na zjišťování poruch sluchového analyzátoru. Nejdůležitějším testem je tzv. tonová prahová audiometrie  - vyšetření prahu sluchu při různých kmitočtech. Vyšetření se provádí ve speciální kabině nebo zvukově izolované místnosti. Přes sluchátka nebo nitroušní telefony lékař vysílá pacientovi zvuky o různém kmitočtu a hlasitosti. Pacient pak stisknutím tlačítka sděluje lékaři, že zvuk slyšel. Následně se při vyšetření předává zvuk ne přes sluchátka, ale přes takzvaný kostní vibrátor, který se připevní na čele nebo na kosti za uchem (mastoidní výběžek – processus mastoideus).

Výsledky vyšetření lékař zapisuje do audiogramu. Svislé souřadnice na audiogramu odpovídají kmitočtům zvuku, vodorovné souřadnice představují intenzitu zvuku v decibelech (Obr. 1). Vyšetření nemá žádné kontraindikace ani komplikace a trvá obvykle 20-40 minut.

Tympanometrie se používá při diferenciální diagnostice onemocnění středního ucha, abychom získali představu o funkčním stavu VII a VIII páru hlavových nervů a mozkového kmene. Při tomto vyšetření se do ucha pacienta vloží speciální zátka spojená s přístrojem měřícím odpor, přes který se v zevním zvukovodu vytváří kladný nebo záporný tlak, a také se předávají různé zvuky. Doba trvání - 10 až 20 minut.

Zkouška akusticky evokovaných mozkových potenciálů

	Obr. 2 Akusticky evokované potenciály mozkového kmene

Při tomto druhu vyšetření se registruje odpověď mozku na zvukové stimuly.

Jako stimul se používají akustická lusknutí předávaná sluchátky. Změny potenciálů mozku se registrují speciálními elektrodami upevněnými na kůži na pacientově hlavě a předávají se do počítače. Odpověď se skládá z komplexu kladných vrcholových hodnot, které se v pořadí jak vznikly, označují římskými číslicemi (Obr. 2) Tyto vrcholky na grafu odráží vedení sluchových signálů v odpovídajících úsecích sluchového traktu. V současnosti jsou zdroje generování vrcholů na grafu určeny s velkou pravděpodobností. Protože různá onemocnění mozku tyto potenciály mění, umožňuje metoda lokalizaci těchto poruch.


Vyšetření trvá 30 až 40 minut.

Elektrocochleografie se používá k diagnostice Ménièrovy choroby, a spočívá v zaznamenávání elektrické odpovědi vnitřního ucha (hlemýždě) na zvukovou stimulaci.

Po provedení hygieny zevního zvukovodu (odstranění mazových zátek) se do tohoto zvukovodu zavede speciální elektroda. Stimuly se předávají do vyšetřovaného ucha přes sluchátka nebo speciálními vložkami. V ostatním tato metoda připomíná záznam akusticky evokovaných potenciálů. Zaznamenaná odpověď nám dává možnost posoudit, zda se jedná o endolymfatický hydrops a jaký je funkční stav hlemýždě.

Vyšetření trvá 1 až 1,5 hodiny.