Pro pacienty
Co to je závrať?
Stavba vnitřního ucha
Jak se udržuje rovnováha
K čemu dochází při patologii
Přičiny závratě
Méniérova choroba
Onemocnění páteře
Onemocnění koncového mozku
Benigní polohové paroxysmální vertigo
Perilymfatická píštěl
Vestibulární neuritida
Migréna
Kinetóza
Lékařská prohlídka
První návštěva u lékaře
Vestibulární testy
Vyšetření sluchu
Další metody
Léčba a rehabilitace
Trénink vestibulárního aparátu
Dieta
Kontakt na nás
Poradna

Testy vestibulárního aparátu

Speciální vyšetření umožňuje získat informace o funkčním stavu vestibulárního systému, stupni jeho poškození a o součinnosti s ostatními smyslovými orgány, které se také podílí na udržování rovnováhy. Před testem se nesmí pít alkohol a je nutné vysadit léky působící na centrální nervovou nebo vestibulární soustavu (zejména léky proti závrati a kinetóze, jako např. bonin, dramin, medrin, skopolamin) a taktéž sedativ, antihistaminik a trankvilizérů (diazepam, midazolam, fenazepam, klonazepam, elenium, fenobarbital, zyrtec, zodac dimedrol, suprastin a jiné).

Užívat jiné léky lze i nadále, ale je nutno o nich informovat lékaře provádějícího tyto vestibulární testy.

Testů a zkoušek se provádí celá řada – například tyto:

  • Vyšetření nystagmatu
    Při vyšetření se zaznamenávají spontánní (bezděčné) pohyby zavřených očí, pohyby otevřených očích ve tmě, a také pohyby očí při otáčení očí vpravo vlevo. Test se používá pro diagnostiku patologických stavů centrálních nebo periferních vestibulárních oblastí.

  • Obr. 1 Zařízení pro zrakovou stimulaci
    Vyšetření okulomotoriky (oční pohyblivosti).
    Testy se provádí za účelem zjištění součinnosti vestibulární a zrakové funkce. Zkoumají se schopnosti systému, který ovládá pohled člověka, jestli provádí správně nejrůznorodější (rychlé a přesné cílevědomé, plynulé klouzavé, a také reflexní podvědomé) pohyby očí. Testy jsou určeny pro zjištění patologických stavů především v okohybné soustavě nebo v jiných oblastech centrální nervové soustavy (Obr. 1).

  • Kalorická zkouška.
    Tato zkouška se provádí zvlhčování zvukovodů chladnou, a následovně teplou vodou (někdy se místo vody používá teplý a studený vzduch). Zkoumají se pohyby očí vyvolané těmito stimuly (nystagmus). Na základě rozboru výsledků zkoušky lze vyvodit závěry o funkčním stavu periferní a centrální oblasti vestibulárního analyzátoru.

  • Obr. 2 Otáčivé křeslo
    Otáčivé zkoušky.
    Při tomto vyšetření se zaznamenávají pohyby očí, které vznikají při otáčení pacienta na speciálním křesle. Jsou určeny pro stanovení funkce vestibulárního systému působením různých úhlových zrychlení (sinusoidální otáčení apod.). a jiné. (Obr. 2)
  • Obr. 3 Křeslo pro polohové testy
    Polohový a poziční nystagmus.
    Zkouška se používá k zjištění pohybu očí pod vlivem změny polohy vyšetřovaného. Tento test představuje základní diagnostickou metodu určení benigní polohové závrati. (Obr.3)
  • Obr. 4 Elektronystagmografie
    Metody zaznamenávání okulomotorických reakcí.
    Elektronystagmografie (ENG) patří mezi základní metody většiny vestibulárních vyšetření. Spočívá v grafickém záznamu nystagmu při odchýlení podélné osy oka. Pohyb očí se zaznamenává s pomocí elektrod, které se nalepí přímo na kůži pacienta. (Obr. 4)

    Videonystagmografie (VNG) se provádí za použití speciálních brýlí, které mají vestavěny miniaturní videosystém s infračerveným osvětlením. Tyto brýle zaznamenávají vodorovné, svislé a rotační pohyby očí a hlavy pacienta v momentě vyšetření. Tato metoda bez použití elektrod je nenahraditelná v těch případech, kdy nystagmus nelze zjistit elektronickou nystagmografickou metodou.
    Obr.5 Brýle pro video nystagmografii a pohled na oči v monitoru
  • Obr. 6 Dynamická posturografická plošina
    Posturografie (Stabilografie).
    Tato metoda se používá ke zjištění funkce rovnováhy a k určení stavu vestibulárních reflexů.

    Vyšetření se provádí na pohyblivé plošině (Obr. 6), která se pohybuje dle zadaného programu (dynamická počítačová posturografie). S pomocí přerozdělení svalového tonu se pacient snaží udržovat rovnováhu. Test má několik stupňů složitosti. Tato metodika umožňuje zkoumat součinnost zrakové, vestibulární a svalové soustavy při zajišťování rovnováhy a provádí rehabilitaci podle speciálních programů, které zohledňují individuální zvláštnosti, charakter a stupeň rozvoje onemocnění.

Print Version