Perilymfatická píštěl

	Obr.1 Kapaliny vnitřního ucha

Vnitřní ucho je vlastně kostěný labyrint (hlemýžď a polokruhovité kanálky), uvnitř kterého leží a jehož tvar kopíruje blanitý labyrint. Blanitý labyrint je vyplněn endolymfou, prostor mezi kostěným a blanitým labyrintem - perilymfou (perilymfatický prostor). Za normálních okolností se objem a elektrolytické složení (draslík, sodík, chlor apod.) obou kapalin udržují stabilní.

Perilymfatickou píštělí nazýváme stav, při kterém perilymfa v důsledku poškození kostěného labyrintu vytéká z perilymfatického prostoru.

Čím je způsoben vznik perilymfatické píštěle?

Perilymfatická píštěl může vznikat v následujících situacích:

• Úrazy středního a vnitřního ucha (lebeční mozkové úrazy s poškozením spánkové kosti, akustické a tlakové úrazy, poškození při operacích ucha).
• Přetlaky nitrolebního tlaku (nitrolební hypertense při úrazech lebky, porušení žilního odtoku, výrazné fyzické nebo psychoemocionální napětí, smrkání).
• Chronické záněty středního ucha - otitidy.
• Vrozené anomálie stavby vnitřního ucha.

Jak se perilymfatická píštěl

Klasickými příznaky perilymfatické píštěle jsou náhlá jednostranná hluchota, ušní šelest, závrať a zvracení. Tyto příznaky se objevují až u 50% pacientů. V ostatních případech se perilymfatická píštěl může projevovat závratěmi různé intenzity a poruchami sluchu (šelest, pocit zvonění v uších, zhoršení sluchu).

Jak se určuje diagnóza?

Diagnostika perilymfatické píštěle je často nelehká, protože příznaky se mohou v mnohém shodovat s příznaky jiných onemocnění vnitřního ucha, například s Ménièrovou chorobou. V souvislosti s tím je nutné provést komplexní vyšetření zahrnující komplexní audiologické a vestibulární testy, aby se vyloučila neurologická choroba.

Jak se perilymfatická píštěl léčí?

Úspěch léčení perilymfatické píštěle v mnohém závisí na včasnosti návštěvy lékaře. V 30-50% případů k uzavření (zahojení) píštěle dochází samo nebo konzervativní léčbou (klidový režim či vasodilatancia). V ostatních případech je nutný chirurgický zásah. S prodlužující se prodlevou mezi nástupem prvních příznaků a návštěvou lékaře se zvyšuje pravděpodobnost, že ztráta sluchu bude nevratná.