Léčba a rehabilitace

Léčba vestibulárních onemocnění závisí na diagnóze. Závrať nelze léčit bez toho, aniž bychom stanovili její příčinu. Strategie léčby lze stanovit až po objasnění příčiny jejího vzniku.

U pacientů s nezávažnou symptomatologií mohou příznaky odeznít bez léčby spontánně, pokud ovšem dojde ke kompenzaci onemocnění vestibulárním aparátem nebo nervovou soustavou nebo dojde-li k odstranění vyvolávajícího faktoru. U obtížnějších nebo rezistentních případů je indikováno podávání léků, dietní opatření, rehabilitace při použití speciálních cviků nebo i chirurgický zákrok.

Chirurgický zákrok

Chirurgické řešení závrati je až nejzažším způsobem léčby závratě a používá se jen v malém procentu případů, které jsou rezistentní na konzervativní léčbu. Chirurgický zákrok se například provádí při nádorech mozku nebo u pacientů s vážným poraněním lbi.

Adaptace vestibulárního aparátu

Lidský mozek se adaptuje na patologické impulsy z vestibulárního aparátu a pocit závrati se tak může postupně otupit, až nakonec zmizí. Je však nutné při tom vést pokud možno co nejpřirozenější život, aby bylo zajištěno normální fungování adaptačních mechanizmů. K rozvoji této adaptace existují speciální sady cviků (vestibulární trénink), které organismu pomáhají rozvíjet schopnost kontrolovat závrať.

Medikamentózní léčba

Léčbu léky lze použít v prvních dnech nemoci pro zmírnění akutních příznaků. V případě spontánní nápravy (například při benigní polohové závrati) není nutné léky užívat dlouhodobě - někdy se stav upravuje spontánně dokonce zcela bez léčby. Cílem podávání léků je též prevence záchvatů. Antiemetika (léky proti zvracení) odstraňují příznaky nevolnosti a nausey (pocit na zvracení), která prudké záchvaty závrati obvykle doprovází. Lze též podat sedativa, která snižují schopnost vestibulárního aparátu analyzovat patologické impulsy přicházející z vnitřního ucha.

Anxiolytika se předepisují při krátkodobém pocitu strachu při akutních záchvatech závrati, zvláště při polohové závrati. Tyto léky nepůsobí na základní příčinu onemocnění, ale mají pozitivní krátkodobý účinek.

Diuretika (močopudné léky) se často používají při Ménièrovově chorobě, protože snižují objem endolymfy. Diuretika mají příznivý vliv při krátkodobém podávání, nejsou však vhodná k dlouhodobé léčbě, neboť nebyl prokázán jejich pozitivní účinek. Betahistidin je nejrozšířenější přípravek používaný pro léčení recidivující závrati. Jak je uvedeno na následujících stránkách, byl prokázán jeho vliv na základní příčiny onemocnění. Betaserc totiž vyvolává rychlé a stálé odstranění závrati a působí také preventivně.

Betahistidin má relativně málo vedlejších účinků a je vhodný k dlouhodobému podávání. Nevyvolává také narušení normálních adaptačních procesů.